Jindřich Boška (1931 – 2017)

12. ledna 2021 uplynulo 90 let od narození malíře a grafika Jindřicha Bošky. Rodák z Vlachova Březí byl stejně jako jeho otec i dědeček obdařen výtvarným talentem. Od útlého mládí byl v rodinné firmě zasvěcován do tajů tření a míchání barev, šepsování pláten a vyřezávání šablon užívaných pro ornamentální výzdoby pokojů. Původně malířská rodinná firma (písmomalířství, natěračství, malba pokojů) se za první republiky proslavila hlavně výrobou reklam, dekorací, poutačů a kulis pro kočovné herecké společnosti, loutkáře a cirkusáky. Díky cirkusovým klanům Berousků, Kludských, Dubských, Kočků či Třísků se jejich díla dostala do celé Evropy. Trvalá spolupráce s přísným otcem (již ve 40. letech např. pomáhal při restaurování nástěnných maleb v kostele) byla pro J. Bošku tou nejlepší řemeslnou školou.

K plánovanému Boškovu studiu na grafické škole v Praze po získání výučního listu písmomalíře již nedošlo, neboť jako syn živnostníka neměl mladý Jindřich správné „kádrové“ předpoklady. Musel nastoupit vojenskou službu k oddílu PTP do Štok u Jihlavy. Vysočina se mu stala osudnou. V roce 1954, kdy byl propuštěn do civilu se usadil v Jihlavě, kde pracoval nejprve jako písmomalíř pro místní komunální služby, v roce 1963 nastoupil jako propagační výtvarník jihlavské Modety a od roku 1970 zakotvil na postu jevištního výtvarníka a šéfa výpravy Horáckého divadla, kde setrval do svého odchodu do důchodu r. 1991. Od této chvíle se naplno věnoval své volné tvorbě a kreslil, maloval, tiskl i restauroval střídavě v Jihlavě a ve starém ateliéru ve Vlachovo Březí až do svých posledních dnů. 

Raná realistická tvorba Jindřicha Bošky se od konce 50. let proměňuje přes expresionismus, fauvismus a informel k abstrakci geometrických forem. Dochází ke zjednodušování zachycených tvarů a nalézání nových výtvarných obsahů. Od roku 1963 používá netradiční technologie (práce se šablonami, koláže, alchymáže), ustaluje si vlastní názor a osobitou výtvarnou cestu. Postupně se prosazuje geometrická organizace ploch, kompozice stále důsledněji vychází z ornamentálních šablon jako východiska reliéfních obrazů a tisků. Boškův zájem o zhodnocení ornamentu je v 60. a 70. létech ojedinělý, teprve v 80. letech se stává ornament objektem zájmu představitelů mladé generace. Významným mezníkem v uměleckém životě Jindřicha Bošky se stalo jeho členství v Klubu konkretistů, díky tomu se účastnil mnoha domácích i zahraničních výstav, kde také získal řadu ocenění (Mezinárodní cena Joana Miró v Barcelóně atd.) Několik let úspěchu a podpory vystřídala temná doba normalizace, následovalo vyloučení ze SVUV a nemožnost vystavovat. Až na sklonku 80. let je Boškovi opět umožněna necenzurovaná tvorba a po roce 1989 se též zapojuje do veřejného dění. Kromě volné tvorby se pak věnuje ve svém rodném městě restaurování čtrnácti desek křížové cesty ke sv. Duchu, kterou namaloval jeho dědeček Jan a vytvořil vlastní Křížovou cestu ve Svaté Maří u Vimperka.

Autorka virtuální výstavy: Mgr. Zdeňka Oberfalcerová, historička umění a kurátorka sbírek výtvarného umění Prachatického muzea