PřednáškaTu Kost jsem měl blouznivě rád!

V dlouhé řadě velkých českých historiků září zvláště jedno jméno mimořádným jasem – Josef Pekař. Selský synek z Malého Rohozce u Turnova (narozen 1870, zemřel 1937 v Praze) se již v době univerzitních studií v Praze na sklonku 19. století rozmáchl k velkolepým dějepisným freskám a spolu se svým spolužákem a přítelem Josefem Šustou se brzy stal vůdčím představitelem české historiografie. Moderní vědecký pozitivismus, reprezentovaný Pekařovým velkým učitelem Jaroslavem Gollem, se v Pekařovi šťastně spojil s hluboce citovým a romantickým vztahem k minulosti a se vzácným vypravěčským talentem. Výsledkem byla dlouhá řada čtivých a zároveň vědecky převratných a hodnotných děl, která se dotkla většiny klíčových epoch našich národních dějin: počátků česká státnosti (Nejstarší kronika česká), husitství (Žižka a jeho doba), třicetileté války (Dějiny valdštejnského spiknutí), doby pobělohorské (Kniha o Kosti, České katastry) a mnoha dalších.

Josef Pekař historii prožíval a ze stránek jeho knih vane snaha proletět časem, dotknout se velkých dějinných událostí co nejbezprostředněji a vcítit se do pocitů, bolů, tužeb a nadějí tehdejších lidí. S Pekařem je čtenář vtažen do minulosti a je mu dopřáno ji pozorovat téměř jako její současník. Sudičkou u zrodu Pekařova talentu se stala překrásná, poetická a vpravdě historická krajina Českého ráje, v které se Josef Pekař narodil a kterou nepřestal do své smrti milovat. Dětské a studentské toulky po hradech Českého ráje zažehly v selském dítěti jiskru zájmu o minulost a staly se celoživotní inspirací, radostí i útěchou v dobách těžkých polemických zápasů o výklad stěžejních otázek české historie. Kdo i dnes navštíví romantickou Kost, skrytou mezi malebnými skalami a rybníky, majestátní Trosky v hrdé a ze všech stran viditelné poloze nebo komorní Valdštejn v lesích kolem Turnova, ten pocítí to zvláštní fluidum symbiózy přírody a lidského díla a pochopí, proč se právě v téhle krajině rodí tolik historiků.

Josef Pekař žil v Praze, učil tam na filozofické fakultě Karlovy univerzity celé generace historiků, řídil Historický klub a redigoval Český časopis historický, ale v hlavním městě se nikdy necítil doma. Stále znovu se vracel do kraje svého dětství a mládí a každé léto trávil v Lázních Sedmihorky pod Hrubou Skálou, odkud vyjížděl na výlety po hradech Českého ráje. Jeho sepětí s půdou a krajem bylo bytostné a neotřesitelné a stalo se základem jeho hlubokého národního cítění a pevného konzervativního přesvědčení. Pekařův názor na dějiny vycházel z víry v tradici a v hluboké dějinné zakotvení a z vrozené nedůvěry k překotným a převratným změnám. Během života často narazil a ne vždy zcela zachytil a pochopil tep doby, ale svému přesvědčení se nikdy nezpronevěřil a vždy je vášnivě a se zaujetím hájil bez ohledu na osobní prospěch. Co z něj však činilo velkého historika, to byla jeho úcta k historické pravdě, jak ji poznal důkladným a svědomitým studiem historických pramenů. Před fakty a svědectvím minulosti samé se sklonil i tehdy, když to neladilo s jeho osobním názorem.

Velký český historik Josef Pekař se svým životem a dílem dotkl také jižních Čech. Pocházelo odtud několik jeho přátel a spolupracovníků (již zmíněný Josef Šusta z Třeboně, archivář František Teplý z Jindřichova Hradce nebo spoluredaktor Českého časopisu historického Josef Klik z Deštné) a on sám strávil mnoho času v proslulých jihočeských archivech v Jindřichově Hradci a v Třeboni a své tamní pilné studium prokládal výlety do okolní krásné přírody. Jindřichohradeckému archivu vděčí za svůj vznik i nejznámější Pekařovo dílo Kniha o Kosti. Tamní bohaté písemnosti z období panství rodu Černínů z Chudenic na Kosti poskytly historikovi materiál k dějinám jednoho hradu a panství, které plasticky zasadil do širšího rámce hospodářských, sociálních a kulturních dějin pobělohorských Čech. K jižním Čechám se také pojí přelomová událost v Pekařově osobním životě. V roce 1900 tu v Třeboni z úst svého milovaného učitele Jaroslava Golla vyslechl zamítavý ortel nad milostným vztahem k jeho jediné dceři Adě. Pekař se potom již nikdy neoženil a dožil jako starý mládenec v náručí vědy a v konejšivém azylu pražských hospod, kam tak rád chodil na pivo. Ada si potom vzala významného finančníka Hodáče a jejich dcerou byla známá prvorepublikánská herečka Nataša Gollová.