Zlatá stezka

V roce 2008 byl ve spolupráci Prachatického muzea a Jihočeského muzea v Českých Budějovicích dokončen systematický výzkum Zlaté stezky na českém území. Tytéž instituce provedly v letech 2009 – 2013 stejný výzkum ve spolupráci s univerzitou v Pasově v Německu. Tento výzkum a millennium Zlaté stezky v roce 2010 se staly podnětem k tomu, aby se Zlatá stezka v Prachatickém muzeu prezentovala nově a s využitím výsledků a nálezů tohoto výzkumu. Za uplynulá dvě desetiletí se také posunula pozice Zlaté stezky jako významného a v mnohém nejvýraznějšího historického fenoménu Prachaticka i celé Šumavy a nová společenská role tohoto fenoménu si také zaslouží nové prezentace. Zvláště když se Zlatá stezka stala i jedním ze symbolů nově navázané a úspěšně se rozvíjející spolupráce mezi sousedními oblastmi České republiky a Německa po obou stranách Šumavy. Nová expozice má dvě části – naučnou a expoziční 

Naučná část je pojata jako komplexní databanka poznatků a informací  o Zlaté stezce, které budou průběžně doplňovány o nové výstupy výzkumu i o  nové informace turistického a všeobecného rázu.  Středobodem je velký dotykový model Zlaté stezky, do kterého jsou vyznačeny základní informace, výsledky  výzkumu i současné turistické zpřístupnění Zlaté stezky pro veřejnost (značené trasy, naučné stezky, historické kostýmní pochody atd.). Body na modelu jsou propojeny s velkou obrazovkou, na které si návštěvníci mohou promítnout příslušné obrazové dokumenty.  Ve speciální vitríně jsou vystaveny originální předměty ze Zlaté stezky.  Oddělená část s počítači slouží odborným zájemcům.

Expoziční část představuje vizuální a pocitovou procházku po středověké trase dopravované soli z oblasti alpských solních ložisek přes Pasov a po Zlaté stezce až do Prachatic. Návštěvníka povede krajinou, kolem vystavených druhů zboží, přepravovaného po Zlaté stezce, mezi strážními hrady, soumarskou osadou s hostincem a kovárnou až k úvozové cestě se soumarskou karavanou. S tou dojdete na okraj lesa nad širokou kotlinu, v jejímž středu trůní velkolepé výstavné renesanční město Prachatice.

Nově pojatá expozice Zlaté stezky spojuje poučení o slavné středověké obchodní cestě, která založila slávu Prachatic a dnes se stále více stává jejich symbolem, s atraktivní a moderní multimediální podívanou. Její naučná část je určena všem návštěvníkům Prachatic jako databanka odborných i praktických informací o Zlaté stezce v nejširším smyslu tohoto pojmu.

Procházka po Zlaté stezce

Cesta soli do Čech začínala již v Alpách. Z tamních ložisek v Reichenhallu v bavorském vévodství a později především Halleinu v salcburském arcibiskupství putoval tento vzácný tovar ve speciálních kónických bečkách (prosticích) a na zvláštních lodicích po stříbropěnných alpských řekách Saalachu a Salzachu. Salzach se vlévá do Innu a po něm lodi se solí dospěly do Pasova.

Pod majestátní siluetou starobylého biskupského města, plného věží, chrámů, paláců a měšťanských domů se sůl poblíž dodnes dochované hradební věže (tzv. Scheiblingsturm) vykládala a přes úzkou šíji poloostrova (tzv. Ortspitze) byla dopravena do pasovské solnice (Salzstadel). V dodnes stojící budově pasovští obchodníci a úředníci sůl překoupili, proclili a propustili k další cestě.

Po ochranou mohutných pasovských pevností Oberhaus a Niederhaus byla sůl a s ní další zboží přepravena přes Dunaj do pasovského předměstí Ilzstadt. Přímo nad soutokem Dunaje a Ilzu tu začínala Zlatá stezka. Naproti Niederhausu a pod kostelem svatého Bartoloměje se zboží naložilo na hřbety soumarských koní, formovaly se tu  soumarské karavany a často i s ozbrojeným doprovodem vyrážely po staroslavné Zlaté stezce na sever.

Cesta vedla přes soumarské osady Salzweg, Strasskirchen a Leoprechting malebnou krajinou pasovského biskupství, které bylo od 12. století samostatným státečkem v rámci středověké římské říše. Karavany z Pasova se potkávaly s karavanami, blížícími se z Čech. První byly naloženy solí a vzácným zbožím z evropského jihu a orientu (koření, drahé látky a oděvy, zbraně, vína, benátské sklo, šperky atd.), druhé přinášely hlavně obilí a potravinářské produkty české kotliny (kožešiny, kůže, maso, chmel, slad, pivo, proslulá prachatická pálenka a později české sklo). Jižně od Waldkirchenu se Zlatá stezka od 14. století větvila a od původní trasy do Prachatic se tu pod hradem Kaltensteinem oddělovaly mladší trasy do Vimperka a do Kašperských Hor.

Po celodenním pochodu musela karavana někde přespat, odpočinout si a nabrat nové síly. Na původní trase se nabízelo městečko Waldkirchen, trůnící nad krajem na vysokém kopci. Druhý den čekala na soumary a jejich koně nejtěžší překážka – mohutný pohraniční horský hřeben, který po dlouhá staletí pokrýval hluboký smíšený prales. Do 15. století byla posledním obydleným místem na pasovském území osada Fürholz a až později přibyly mladší osady Grainet a vysoko na hřebeni Leopoldsreut a Bischofsreut. Mezi obydlenými místy čekala na karavany napajedla s čerstvou tekoucí vodou.

Po překonání pohraničního hřebene sestoupila prachatická Zlatá stezka k Mechovému potoku, který tvořil zemskou hranici mezi českým státem a pasovským biskupstvím. Znovu se stoupalo a znovu klesalo, stále v hloubi pohraničního hvozdu, který byl plný divoké zvěře a v němž někdy číhalo i nebezpečí mnohem větší – tlupy lapků. K ochraně stezky vyrostly na vysokých kopcích strážní hrady – na prachatické větvi Hrádek na Stožecké skále a na té vimperské Kunžvart nad pozdější osadou Strážný. Jejich malé posádky dohlížely od 14. do 16. století na provoz na stezce a varovaly před hrozícím nebezpečím.

Ještě před okrajem pohraničního hvozdu přecházely karavany Teplou Vltavu, nejméně od 13.století po mostě, který je v polovině tohoto století doložen jako „most v lese“. Až potom se les začal prosvětlovat a objevila se stavení a v šeru světla první soumarské osady na českém území. Nejpozději od 14. století to byly Volary, založené německými osadníky v režii vyšehradské kapituly, církevní instituce v daleké Praze. Vyšehradská kapitula vlastnila původní osadu i nové město Prachatice a do husitských válek spravovala území až k zemské hranici. Ve Volarech čekal na soumary nocleh, řada hostinců, kovárny a vše ostatní, co taková karavana potřebovala. Koně i lidé si odpočali, pohovořili s místními a řada soumarů mohla dokonce přespat u svých rodin; pocházeli totiž odtud. 

Probíhala-li cesta podle ustáleného řádu, čekal karavanu poslední den obtížné cesty. Z Volar Zlatá stezka vystoupala na táhlý zalesněný hřeben a směřovala dále na sever. Soumaři mohli projít soumarskou osadou Cudrovice, pod kterou se skrýval v romantickém ohybu říčky Blanice hrad Hus, nebo volit přímou cestu k osadě Blažejovice a před ní překročit Blanici. Kolem nich se skvěla nádherná divoká krajina, které vévodily siluety šumavských hor Boubína, Bobíku a Libína. Vyklučených a obydlených míst přibývalo, ale i tady mohlo číhat nebezpečí. Lapkové dokázali využít nepřehledného a členitého terénu a s vidinou bohaté kořisti na karavany zaútočit. Jeden takový přepad se odehrál kolem roku 1410 a zachovala se nám o tom zpráva v nejstarší prachatické městské knize.

Pod soumarskou osadou Libínské Sedlo se starým kostelem sv. Anny se před karavanou rozevřel pohled na Prachatice. Cílové město Zlaté stezky leželo pod nimi v kruhu hor v celé kráse svých věží, hradeb a honosných renesančních staveb jako kouzelný přelud a slibovalo příjemný konec obtížného putování. Naproti soumarům vyjel sám prachatický purkmistr a s hrdostí ukazuje své město, které se právě díky Zlaté stezce a solnému obchodu stalo jedním z nejvýznamnějších měst Českého království. 

 
Zlatá stezka
Zlatá stezka
Zlatá stezka
Zlatá stezka
Zlatá stezka
Zlatá stezka
Zlatá stezka
Zlatá stezka
Zlatá stezka
Zlatá stezka
Zlatá stezka
Zlatá stezka
Zlatá stezka
Zlatá stezka
Zlatá stezka
Zlatá stezka
Zlatá stezka